Můj příběh

"Rok jsem žil ve Švýcarsku a zdolával vrcholky hor s jediným cílem. Získat nadhled, překonat svou minulost a uvědomit si, CO JE SMYSLEM MÉHO ŽIVOTA... "

Velkou poutí za mým sebepoznáním byl bezesporu roční pobyt ve Švýcarsku. Po náročném rozchodu s přítelkyní, se mi naskytla příležitost odjet pracovat do zahraničí. V průběhu pár týdnů jsem odešel ze sedmi letého vztahu, opustil těžce vydřené místo key account managera, odstěhoval si věci z bytu do kóje a jen s kytarou a pár taškami osobních věcí jsem odjel 700 km do Švýcarských alp, bez znalosti němčiny. Byla to výzva...

"V roce 2012 jsem se dostal na své psychické dno, zkolaboval jsem z přetížení a prošel jsem syndromem vyhoření."

Ve Švýcarsku jsem pracoval v gastronomii, kterou jsem dobře znal. Jelikož jsem si v průběhu studia vysoké školy otevřel vlastní restauraci. Návrat do gastronomie pro mě byl mnohem větší zkouškou, než by se na první pohled mohlo zdát. Jelikož právě podnikání v gastronomii, v kombinaci se státnicemi a osobními rodinnými problémy mě v roce 2012 dostalo na mé psychické dno, kdy jsem zkolaboval z přetížení a prošel syndromem vyhoření.

"Z vlastních životních propadů jsem čerpal hluboké pochopení i praktické poučení."

Díky změnám ve svých postojích jsem v práci ve Švýcarsku byl úspěšný a postupně mi byla předána odpovědnost za provoz úseku buffé a wellness horského hotelu v alpách. Pozoroval jsem různorodost mých kolegů z celého světa a jejich rozmanité reakce na stresové situace. Bylo pro mě naprosto přirozené si občas s někým promluvit a podat pomocnou ruku pro zvládnutí stresu, v čemž jsem nacházel svůj nejhlubší smysl. Přirozeně jsem si hrál s tím, jak lze z vlastních životních propadů čerpat hluboké pochopení i praktické poučení.

"Ve volném čase jsem sám chodil po horách, zdolával jsem vrcholky místních alp a prohluboval svou koncentraci meditací v přírodě."

Ve volném čase jsem sám chodil po horách, zdolával jsem vrcholky místních alp a prohluboval svou koncentraci meditací v přírodě. Skrze sebepoznání jsem vnímal, že všechno do sebe krásně zapadalo jako životní puzzle. Švýcarsko se pro mě stalo symbolickým přechodem mezi tím, kým jsem byl a tím kým jsem dnes. Ověřil jsem si, že mé směřování k dnešní profesi průvodce osobním rozvojem je to, po čem má duše vždycky toužila. V individuálním, ale i skupinovém přístupu využívám všechny své přirozené talenty i životní zkušenosti.

"Narodil jsem se jako HSP, kterých je podle psycholožky Elaine N. Aron přibližně 15-20% v populaci."

Dlouho jsem si nebyl vědom svých největších životních darů. Narodil jsem se totiž jako HSP (Highly sensitive people), kterých je podle psycholožky Elaine N. Aron přibližně 15-20% v populaci. Nepochopený dar hypersenzitivity se dost často u lidí s HSP proměňuje v "prokletí" ve snaze zapadnout mezi ostatní, méně citlivé. Ve chvíli, kdy jsem svou hypersenzitivitu přijal a začal jí používat ve svůj prospěch, otevřela se mi celá škála nových možností.

Když jsem procházel talentovým testem od společnosti Gallup, podíval se na mě hledač talentů Jan Mühlfeit a řekl: "Nechtěl jste být psychologem, kaučem, nebo leaderem? Tři empatické talenty s vizionářem a učícím se, jsou zajímavou kombinací. Jestli pracujete s lidmi, věřím že se vám daří." Jeho slova mě dojala a potvrdili mi, že jdu skutečně správným směrem! 

Dojetí bylo v mém případě namístě. Jelikož, jak už jsem naznačil, můj životní směr se původně ubíral jinam, než mi bylo přirozené. Jako citlivý, hodný a poslušný chlapeček, jsem slýchával: "jsi hrozná citlivka, vše moc řešíš, jsi málo průbojný a takhle v životě neobstojíš." Drsňáka ze mě neudělalo ani 7 let hokeje v raném dětství. Společnost se mě snažila zaškatulkovat do "špatné přihrádky" a já je nechal. Aby mě okolí přijalo a pořád nešikanovalo, snažil jsem se chovat tak, jak po mě bylo chtěno. Ze strachu z odmítnutí, jsem nevědomky začal předstírat, že jsem někdo jiný. Přesto a možná i proto jsem neustále narážel na kritiku. Moje naposlouchanné vnitřní přesvědčení o vlastní méněcennosti ovlivňovalo vše, co jsem prožíval. Příkladně, když jsem si přebíral svůj vysokoškolský diplom, měl jsem pocit, že je to všechno omyl! Mé vnitřní přesvědčení mi nedovolovalo se radovat, každý zevní úspěch jsem vyhodnocoval jako náhodu, bez nároku na radost. "Já přece na vysokou školu nepatřím", myslel jsem si, protože jsem tato proroctví slýchal nejen od učitelů už na základní škole. Ani ten největší zevní úspěch by mě nepřesvědčil o mých kvalitách, jelikož v hlavě neustále běžela naposlouchanná přesvědčení o mé vlastní méněcennosti.

"Nevědomky jsem praktikoval jednu z nejúčinnějších mentálních technik vnitřní řeči a vizualizace, ale úplně obráceně!"

Následky podkopávaného sebevědomí se začaly výrazně projevovat už v pubertě. Potýkal jsem se s nespavostí, problémy s trávením, šílenými křečemi v břiše a začali se objevovat první příznaky úzkostí. Moje neklidná mysl, se neustále otáčela proti mě a přehrávala mi stále dokola, co se nepovedlo a co jsem zase kde zkazil. Nevědomky jsem praktikoval jednu z nejúčinnějších mentálních technik vnitřní řeči a vizualizace, ale úplně obráceně! Ač jsem byl mladý aktivní sportovec, ve dvaceti letech jsem pociťoval takovou psychickou únavou, že jsem sotva vylezl z postele a chyběla mi energie pro zvládání běžné denní rutiny. Přes veškeré obavy z diagnózy "blázna" jsem se po několika letech stále se zhoršujících stavů odhodlal navštívit psychologa. Úleva se ale nedostavila. Doktor mi řekl, že jsem velice citlivý a že bych o tom, co prožívám s nikým radši neměl mluvit. Poradil mi, ať si to tak neberu a že i on má problémy. Nedávno prý hledal klíče od bytu a našel je v mrazáku. Nevěřícně jsem se na něj díval, když mi dával další, pro mě nepřijatelnou radu, ať svůj život ještě víc utlumím a znesmyslním tím, že si najdu nenáročné povolání. Přesto nemohu říct, že by mi tento odborník nepomohl. Díky němu jsem si totiž uvědomil, že musím vzít svůj život do vlastních rukou a začal jsem studovat na vlastní pěst všechny možné informace, které mi dávali hlubší smysl než všeobecné univerzální rady tipu: "Tak si to tak neberte, musíte si věřit, nepřetěžujte se, každý máme občas špatnou náladu..."

"Moje nízké sebevědomí doslova přitahovalo agresory, kteří si se mnou chtěli porovnávat svou sílu."

Mé psychické problémy se táhly ještě několik let a aby toho nebylo málo, moje nízké sebevědomí doslova přitahovalo agresory, kteří si se mnou chtěli porovnávat svou sílu. I když jsem v dětství hrál závodně hokej a v pubertě jsem lezl po skalách, nebyl jsem dostatečně mohutný na to, abych budil respekt. Poté, co jsem byl počtvrté napaden zezadu jsem si uvědomil, že neustále skenuji své okolí a přemýšlím, odkud by mohlo přijít nebezpečí. Rozhodl jsem se, že se nutně potřebuji naučit bránit a zvýšit si svou sebedůvěru. Začal jsem navštěvovat ochutnávkové lekce různých druhů bojového umění. Od klasického boxu po aiki jiu jitsu.

"Z bojových sportů mě zaujal až kickbox, který nejvíc připomínal styl zápasení mých dětských hrdinů."

Vždy jsem obdivně sledoval bojové scény antických bojovníků a jelikož jsem vyrůstal v devadesátých letech, byl mým bojovým vzorem i nepřemožitelný Chuck Norris a Jean-Claude Van Damme. Z bojových sportů mě zaujal až kickbox, který nejvíc připomínal styl zápasení mých dětských hrdinů. Komplexní boj rukama i nohama, funkční a obratné tělo, které lze použít pro svou obranu kdykoliv a kdekoliv. Již první trénink kickboxu mě silně oslovil! Vedl ho několikanásobný mistr světa Pavel Dvorščík, který mě zaujal svou perfektní technikou a ač jeho pohyby působili ladně byla v nich neuvěřitelná síla! Sice jsem tenkrát neměl mnoho peněz, ale kickbox mě natolik zaujal, že jsem k Pavlovi začal chodit na soukromé tréninky a doplňoval je skupinovými tréninky pod vedením dalších mistrů světa.

"Kickbox se pro mě stal nejlepším přírodním antidepresivem."

To že je trénink kickboxu přínosný, dokazují i české plavkyně, které svou suchou přípravu na olympiádu doplňují o tréninky kickboxu. Kickbox je velmi dynamický sport s velkým důrazem na soustředěnost. Nedovolí vám přemýšlet nad jinými věcmi. Aniž bych si to tenkrát uvědomoval, kickbox mě vždy uměl vrátit do přítomnosti a tím se pro mě stal nejlepším přírodním antidepresivem. Ani po více jak deseti letech mě tento komplexní sport nepřestává obohacovat! Tím, jak se životní zkušenosti přirozeně propojují začal se mi kickbox propojovat s prvky osobního rozvoje, kde v simulovaném boji do vzduchu i do pytle uvolňuji se svými klienty i ten nejhlubší stres a strach tím nejefektivnějším a nejkomplexnějším způsobem.

Udržet si životní rovnováhu a spokojenost je pro mě tou nejvyšší životní prioritou. Jelikož si moc dobře vzpomínám, jaké to je být limitovaný nízkým sebevědomím, strachem, negativní myslí a stresem. To, co platí na přecitlivělé HSP, platí dvojnásobně, možná i trojnásobně na ty, které přecitlivělost netrápí. Každý z nás máme možnost vzít svůj život do svých rukou a zbavit se svých omezení.

"Každý jsme jedinečný a na každého z nás platí jedinečné kombinace ověřených technik, které mohou výrazně zkvalitnit náš život a osvobodit nás od věčného usilování, předstírání a tápání. Objevte i Vy své přirozené dary a staňte se aktivním tvůrcem svého spokojenějšího života..."

Těším se na naší spolupráci,
Tomáš

Objednat se: